Finsko #2 - Náročný konec roku, nula spánku a slastné nalodění

Když jsme začali celou tour připravovat, bylo to v období, kdy jsme se opravdu nenudili. Každý týden jsme měli několik vystoupení, vyráběli jsme unikátní show na výroční akci CZ Loko, do toho jsme dostali tu čest připravit ohnivou show ve spolupráci s Michalem Cabanem na Prague Playoffs a ještě k tomu jsme dávali dohromady sérii speciálních vystoupení na silvestrovskou noc do Rakouska, kde jsme poprvé představili světelné kostýmy.

Žili jsme v našem bláznivě krásném snu, jen ten čas nám nějak chyběl. 

Tréninky

První hromadný trénink všech osmi umělců se nesl ve znamení poznávání a učení prvních částí ohnivého vystoupení. 

Sami umělci byli překvapení, když jsme jim řekli, že show bude mít 20 minut. Ale kousli se a šli do toho.

Terezka se s námi umělci z Aliatrix nemazala a připravila poměrně komplexní a složitou choreografii, která obsahovala nejen spoustu technických prvků, ale i tanečních kroků. Všichni se shodovali, že je to výzva a hodně nás to posune dopředu. Musíme uznat, že nám to mozky zavařilo víc než sauna.

Udržet dobrou náladu a motivaci lidí při trénování nebylo vždy jednoduché. Tréninky někdy trvaly i 8 -10 hodin denně a pak jsme se šli věnovat dalším přípravám. (Mezitím musela Terezka, Majký, a Maťo trénovat na další 2 velké show). Fyzická i psychická únava padala na všechny a občas jsme měli pocit, že to nemá konce. Na show nestačí jen udělat správně triky a kroky. Show je potřeba žít, prožívat při ní emoce. Jen tak divákům předáváme ty správné pocity. Proto jsme se hodně zaměřovali i na výrazy ve tváři a řeč těla.

V případě, že budete někdy připravovat podobně náročný projekt, je dobré se zaměřit na vytvoření co nejpříjemnějších podmínek. Věnujte se svým umělcům a dopřejte jim ten nejlepší servis. Jak fyzický (snídaně, kafíčka, bonbónky, překvápka), ale i psychický. Věřte nám, neskutečně to ocení a odrazí se to na jejich výkonu.

Vybavení a kostýmy

O tom, že bylo potřeba nakoupit hodně vybavení jsme se už zmiňovali v předchozím článku, ale ono bylo potřeba spoustu věcí i vyrobit. 

Bylo krásné pozorovat, jak skvělé lidi jsme měli okolo sebe. A to nejenom z týmu.

Odlétali jsme 5. 1. a tudíž jsme věděli, že poslední detaily budeme dodělávat i během vánočních svátků. V čase, který je striktně vyhrazen pro naše rodiny.

Hmm.. Jak to skloubit, že? “Nu což. Tatínku ty začni dělat tohle, maminko ty tohle, švagře, bratře, sestro, teto, neteři, vy zase tohle.” A bylo.

Že nemáme tahat do byznysu rodinu, nebo že je dokonce využíváme říkáte? :)

Naopak. Lidi, kteří nás mají rádi nám moc rádi pomohli a ještě to byl krásně strávený čas s těmi, které máme nejraději.

Tímto bychom našim rodinám chtěli poděkovat, protože bez nich bychom to nezvládli. Navíc máme díky této akci hromadu nových společných zážitků a ještě víc jsme stmelili rodinná pouta.

Vypadalo to u nás na Vánoce jak v továrně, ale stálo to sakra za to. :) 

Poslední týden před odletem

Prague PlayOffs za námi, po silvestrovském vystoupení jsme už stihli i vystřízlivět a my měli 3 dny do odletu. 

Jak to tak bývá, přišla únava a zároveň i pocit, že to nezvládneme. Ti, kteří někdy připravovali nějaký větší event, nebo procházeli podobně velkou (nebo i mnohem větší) výzvou tak potvrdí, že posledních pár dní se láme chleba.

Musíme uznat, že teď už bychom některé věci nedělali tak jako tenkrát. Ale to jsou zkušenosti, které musí každý získat sám. Za posledních pár dní před odletem jsme spali průměrně dvě hodiny denně, vypili tunu kafe a občas byli frustrovaní a naštvaní, protože se věci nedařily tak, jak jsme si představovali.

Zpětně už to vidíme s nadhledem a hodně jsme se z toho poučili. Důležitá je velká vzájemná tolerance špatných nálad, snaha o konstruktivní debatu a hlavně si pořád opakovat, že to bude dobré. Ať se bojíme čehokoliv, ono to vždycky dopadne.

Každopádně když jsme přijeli v neděli 6.1. na letiště a viděli jsme 8 připravených umělců, kteří se těší na dobrodružství, které jim light show tour ve Finsku a Švédsku přinese, byl to hezký pocit.

Pak už to šlo všechno ráz na ráz. Odbavení zavazadel, zasednutí do sedaček letadla, extrémně rychlý teleport (někteří z nás ani neví, že vzlétli…), přistání v Helsinkách a Stockholmu, první "před oslavná" noc v hotelu a ráno den D, na který jsme všichni dřeli a makali.

Den D

Ten pocit, kdy jsme uviděli plovoucí panelák pro 4500 lidí, když jsme procházeli vstupním koridorem a první překročení lodní paluby v nás zůstane navěky.

Po ubytování v kajutách nás čekalo první vyplutí na chladné severské moře. Stáli jsme na vrchní palubě, tváře nám ovíval mrazivý finský vzduch a my jsme se mohli obejmout, dát si pusu a říct si: “Tak je to pravda a zvládli jsme to. Jsme tady a čeká nás 5 týdnů skvělých zážitků a obrovského dobrodružství.”

Co všechno se nám na lodi událo (a že je toho spoustu) Vám sepíšeme ve třetím pokračování článku a budeme rádi, když nám napíšete, jak se Vám tato série o naší první velké zahraniční show tour líbí.

Co říct na závěr. Všichni jsme předurčeni, abychom tady na světě dělali to, co chceme. Každý máme stejné, nekonečné šance a je jen pouze na nás. Jak tenhle život dokážeme využít.

Jděte si za svými sny. Pracujte do úmoru na Vašich vizích a těch nejdivočejších představách, protože v tomhle je život spravedlivý a za tvrdou práci a snahu Vás odmění.

Neposlouchejte lidi okolo Vás, že něco nejde. Vše potřebné máte u sebe a v sobě.

Moc děkujeme všem, kteří dočetli tento článek až sem. Motivuje nás, že pro Vás můžeme psát a i díky Vám můžeme žít naše sny.