Výlety, zážitky umělců a rozloučení

Jedním z důvodů, proč milujeme cestování je objevování netradičních míst a zažívání skvělých momentů. Finská a Švédská příroda si o prozkoumání vyloženě říká. Přečtěte si poslední článek, kde se s naší první velké ohnivé show tour rozloučíme. 

V rámci nostalgických vzpomínek jsem se členy začal diskuzi na téma, co si nejvíce z Finska a Švédska pamatují. 

Nebudu Vám lhát. Dost velká část toho byly zážitky, které nejsou úplně publikovatelné. Ale k ostříleným mořským vlkům ten rum prostě patří (zdravíme tě - Maťo piráte.. :D).

Když ovšem pominu tyto, často lehce zastřené, zážitky zbydou především vzpomínky z přírody. Matěj se byl jeden volný den projít do národního parku Nackareservatet. Místní terén ho trochu překvapil, protože takové podmínky v ČR většinou nezažívá. viz. foto. Nutno vyzdvihnout jeho odhodlání, protože i po pás ve sněhu svůj účel nevzdal a do cíle došel.

Další výrazné zážitky má každý z nás z kajut. Kdo zatím nikdy na podobné plavbě nebyl, vězte, že kajuta standardní třídy má se vším všudy asi 8m². (Ta nejmenší kajuta na lodi měla 4m²). Můžete si ji představit jako spací kupé ve vlaku. Na této rozloze se nacházely 3 sklápěcí poslete, úzká sedačka, mini stoleček a koupelna. Nebo spíš koupelnička? Tu nejvíc oceňoval Maťo, jelikož zde mohl vykonávat všechny nejrůznější úkony najednou, aniž by se musel pohnout.

Esterka si zase stísněnost kajut vyzkoušela jedné "žhavé" noci, kdy se nešikovně pohla a kontakt její hlavy s hranou postele probudil dokonce i Markét spící ve vedlejší kajutě.

Monča se ráda kochala pohledem z malého okénka na nekonečné moře, Terezka zase vzpomíná na malé červené domečky na ostrůvcích lemujících úzký kanál, kudy jsme každý den proplouvali. Nejvíce pak slunečné dny, kdy ještě zachumlaná do peřiny pozorovala malým okénkem slunce odrážející se na zamrzlé hladině a poslouchala kdy tříštící se při nárazu do přídi lodi.

Na ranní slunce ráda vzpomíná i Esterka s Dejvem. Jelikož sdíleli jednu kajutu, když chtěli po ránu nabírat sluneční energii, museli se střídat po pár minutách v úzkém paprsku, které propouštělo jediné okénko kajuty.

Tým Aliatrix na lodi Mariella (Terezka, Monča, Majký, Maťo) se na lodi seznámil s fotografem - Ants Vehter (Zkoukněte jeho instagram, je moc šikovný.) a ihned si dali za cíl vytvoření nějakých super fotek.

Domluvili jsme se, že nám udělá walking tour po zajímavých místech Helsinek a na některých místech udělám photo shooting. Super nápad! 

Navštívili jsme úžasnou knihovnu Oodi, krásné zamrzlé jezero (a zde focení v mínus dvaceti - to už samo o sobě byl zážitek) a nebo i zdánlivě obyčejná místa, která ovšem ve spojení se skvělým citem pro prostor dokázala na fotografiích vytvořit krásnou atmosféru.

Bylo nám obrovskou ctí, že právě tato fotka našeho týmu z Finska byla publikovaná i na oficiálním kanále National Geographic.

Ve Stockholmu jsme také stihli trochu té sportovní atmosféry! 

Byli jsme zde zrovna v termínu konání Švédských hokejových her a mohli jsme mít šanci vidět zápas Finsko - Česko. 

S Mončou a Matějem jsme se těšili na skvělou hokejovou a legendární atmosféru v Avicii Aréně, která patří mezi celosvětové hokejové svatostánky. 

No. Jak to jen říct. Když jsme přicházeli ke Globe (Avicii) Aréně (plní emocí a natěšení jak málokdy) viděli jsme pár (doslova) lidí v dresu jak si to míří někam úplně jinam, než jsme měli v plánu jít my.

Úsměv nám začal trochu zamrzat na tváři (což v tom počasí zase takový problém nebyl... ) a my zjistili, že náš vysněný zápas se nehraje v Globe, ale v tréninkové hale, která by se dala přirovnat k hale například v Berouně.

Nu což. Náladu si kazit nenecháme, říkali jsme si. Užijeme si aspoň tu atmosféru. Víte, jak jsem mluvil o tom Berouně? Nevím teda kolik tam chodí na hokej lidí, ale podle mě to musí být tak dvakrát tolik, než bylo fanoušků ve Stockholmu. Kdyby český národní tým nevypravil letadlo pro funkcionáře, sponzory a jejich rodiny, byli bychom na stadionu prakticky sami.

Ale i tak jsme si to užili, protože slyšet pokyny trenérů ze střídaček jsme do dob korona krize neměli nikdy šanci. A přeci jenom. Pořád to byl zápas národního týmu s Finskem, že. A ještě jsme ho navíc vyhráli 5:0, takže zážitků bylo ve výsledku dost. :)

Pokud někdy budete mít cestu do Finska a Švédska, rozhodně doporučujeme využít co nejvíce přiležitostí na výlety po muzích (Mají je nádherně interaktivní a zajímavé!). Skvělé zážitky jsme měli v severském skanzenu, obrovský dojem na nás zanechalo muzeum Vasa, zjistili jsme hodně informací o místní kultuře i životě lidí v národním muzeu, super krásný byl mořský svět v Helsinkách, dostali jsme se i do vojenské pevnosti Suomenlinna a ušli jsme desítky kilometrů (někteří z nás možná i více, že Maťo) a rezonují v nás stovky zážitků.

A to jsou přesně důvody, proč jsme si vybrali naší práci. 

Život je moc krátký na to, abychom si neužili každou vteřinu a díky Aliatrix naše životy opravdu žijeme a objevujeme krásy té naší zeleno - modré zeměkoule.

Všechno, co zažijeme, nás utváří a my to pak prezentujeme v našich show pro diváky po celém světě.

Je to krásný koloběh. Díky vystoupením získáváme zkušenosti a díky vám - našim divákům můžeme zažívat stále nové obohacující zážitky.  Děkujeme. 

Když jsme se po pěti týdnech loučili s lidmi na lodi, došlo na dojemné obejmutí a příslib, že se sem opět jednou vrátíme. Následné setkání s druhým týmem v Praze se neslo v oslavném duchu a s vděčností, že jsme rádi, že se máme.

Tato série článků měla několik účelů. Jedním z nich bylo zavzpomínat na tuhle skvělou zakázku a ubezpečení se v tom, že máme úžasnou práci.

Dalším účelem bylo ukázat, že i díky “točením se světýlky” se dá cestovat, uživit a neustále se rozvíjet. Všechno jde, stačí jen se nebát vystoupit z komfortní zóny.

Jedinečnost možností které máme a uvědomění, že život nejsou jen pozlátka, ale i dřina, krev a slzy je nutné i v časech, které nejsou úplně radostné a které zažíváme nyní.

Nesmíme polevit v našich snahách. Nesmíme rezignovat. Musíme bojovat nejenom s nepřízní světa, ale i s našimi negativními myšlenkami. Nevzdávejte to prosím, protože živá kultura musí přežít a jednou budeme opět moci rozdávat radost našim divákům a získávat nové zážitky, na které budeme ve stáří u čajíčku vzpomínat.

Pokud se vám série o naší první velké show tour líbila, napište nám to. Každá vaše zpráva nás motivuje a dodává energii.

Mějte se, smějte se a vydržte! :)